SONUS PARADISI

Projekt dokumentace kulturního dědictví

Projekt Sonus Paradisi se zaměřuje na dokumentaci a archivaci zvuku vzácných historických varhan. Je satelitním projektem Clavis-u, dlouhodobého výzkumného projektu Kabinetu pro klasická studia AV ČR, jehož úkolem je dokumentace a výzkum kulturního dědictví v českých zemích do r. 1800. Projekt Sonus Paradisi se řeší na půdě Filozofického ústavu AV ČR - Kabinetu pro klasická studia. Zodpovědnou osobou je Jiří Žůrek, Th.D.

Projekt Sonus Paradisi je zaměřen na dokumentaci zvuku vzácných historických, bohužel často i ohrožených, varhan v České republice. Pro srovnání jsou výběrově dokumentovány také varhany jiných evropských tradic (Rakousko, Itálie, Španělsko, Francie, Německo). Náplní projektu je vytvořit databázi zvukových záznamů významných a cenných historických nástrojů u nás. Tím sledujeme trojí cíl:

• uchovat pro budoucnost aktuální zvukovou podobu nástroje (aspekt dokumentační),

• pomocí specializovaného software vytvořit virtuální „otisk“ instrumentu, na který je dokonce možno i hrát (aspekt praktický),

• vzbudit zájem veřejnosti o cenné kulturní dědictví a upozornit na nutnost jeho ochrany, neboť je ohrožuje zub času, červotoč, vandalství a další negativní vlivy (aspekt popularizační).

Splnění těchto cílů je zaručeno trojím způsobem: archivní média (CD-ROM, DVD-R) mohou být předávána k uchovávání příslušným institucím (farní úřady, památkové úřady atp.), pokud o to stojí, uživatelská média se zvukovými bankami jednotlivých nástrojů jsou dávána k dispozici zainteresovaným zájemcům z řad odborné veřejnosti, jednodušší popis nástroje, fotografie a demonstrační skladby pro ostatní zájemce jsou zdarma ke stažení na internetu. 

Zvukovým záznamem (nahrávkou) zde nejsou míněny obvyklé produkce hudebních skladeb, ale záznam zvuku každé píšťaly každého rejstříku zvlášť. U smíšených rejstříků se zaznamená zvuk všech řad najednou, ačkoliv by snad bylo teoreticky možno i uvažovat o nahrání každé řady zvlášť (technicky to ale je téměř vyloučeno). Takto se získá kompletní zvukový obraz celého nástroje, včetně doprovodných ruchů a akustiky daného prostoru. K nahrávání je využíváno špičkové techniky AKG, Apogee, Digidesign, R.M.E., Schoeps.

Při výběru a přípravě nástroje k nahrávání spolupracujeme s předními českými organology a varhanáři. Specifikem projektu je ovšem zachytit současný stav nástroje, takže velké zásahy (ladění, opravy atd.) nejsou před nahráváním žádoucí. Maximálně je únosné provést to, co je v památkové terminologii definováno jako "péče" o nástroj, především opatrné vysypání suti či zbytků hmyzu z píšťal, případně jemné doladění některých píšťal.

Je však jistě možné zaznamenat zvuk nástroje před plánovanou opravou a po ní, abychom získali informaci o proměně, která v důsledku zásahu nastala.

Sponzorské dary a příspěvky na opravu těchto nástrojů jsou proto vysoce ceněny. Ze skromných výtěžků projektu jsou také financovány restaurátorské práce na nástrojích hodných pozornosti. Projekt Sonus Paradisi dojde svého plného smyslu jedině tehdy, když se mu podaří přispět k tomu, aby vzácné varhany byly zachovány ve své plné kráse i pro budoucí generace. Projekt Sonus Paradisi tedy nemůže než podporovat všechny projekty směřující k ochraně kulturního dědictví ukrytého v bohatství historických nástrojů naší vlasti i Evropy.

Vztah skutečného nástroje k jeho digitální "kopii"

Je třeba říct, že vztah skutečného nástroje a jeho digitální nahrávkou ve formě samplů je ve skutečnosti velmi slabý. V žádném případě nelze hovořit o tom, že by digitální kopie mohla nahradit nějakým způsobem originální píšťaly. Spíš se jejich vztah dá přirovnat ke vztahu fotografie nějakého objektu k fotografovanému předmětu. Digitální samply jsou tedy na jedné straně jakýmsi modelem, který chce co nejvěrněji napodobit předlohu, na druhé straně je to nový samostatný produkt, který se od originálu v mnohém liší. Úpravou samplů je možno dosáhnout daleko "uhlazenějšího" zvuku, neboť drobné chyby v ladění, intonaci atd. lze v počítači lehce odstranit a znění některých vadných píšťal tak "vylepšit". Na druhou stranu mnohé dimenze původního "živého" nástroje nelze v digitální "kopii" napodobit. Vzhledem k tomu, že počet samplů je velmi omezený, je pak výsledný zvuk chudší než zvuk opravdového nástroje, neboť každá píšťala může ve skutečném světě nastoupit pokaždé trošku jinak (například díky artikulaci, kterou umožňuje mechanická traktura), s ostatními může pokaždé trošku jinak "reagovat", dozvuk a charakteristika prostoru se také může mnohočetně proměňovat atd. Stačí si jen představit, že jste v kostele, posloucháte královský nástroj a pohnete přitom hlavou (například se ohlédnete nebo přejdete na jiné místo v kostele). Okamžitě se vnímání zvuku změní. Není možnost, jak tuto charakteristiku napodobit ve světě zvukových karet a reproduktorů.

Ačkoliv si tedy můžete pořídit sadu zvuků z nějakého nástroje, nelze to v žádném případě přirovnat k tomu, jako kdybyste si domů přenesli samotný původní nástroj. Filozoficky řečeno, můžeme tvrdit, že existuje "podstatný rozdíl" (tedy rozdíl v podstatě) mezi originálem a "digitálem". Výsledek práce varhanáře a výsledek práce digitalizátora jsou tedy dva zcela odlišné produkty. Originální nástroj je jedinečný v každém ohledu, například i umístěním v prostoru, pro nějž byl určen a v němž se nachází. Řečeno jednoduše: Pokud si pořídíte "sample set" Antegnatiho nástroje, nebudete mít doma Antegnatiho nástroj, ale model Antegnatiho nástroje. Na druhé straně to ale není rozhodně k zahození mít doma takový model, neboť výsledky testu, kdy byla sledována možnost rozpoznat autentickou nahrávku od virtuální, dokazují, že zvukové kvality reálného nástroje jsou zachovány v míře, která téměř znemožňuje rozpoznání pravé nahrávky od virtuální.

Poznámka: Tento text není překladem anglického originálu. Je spíše jeho aktualizací a parafrází vzhledem k podmínkám, v nichž se v naší vlasti pohybujeme.

Autor
Člen týmu Dokumentace a výzkumu kulturního dědictví do r. 1800 Ústavu pro klasická studia AV ČR.

Ohlasy

Ohlasů dostávám celou řadu, především od lidí, kteří počítačové modely varhan (sample sety) sami používají. Považoval jsem vždy za netaktní tyto ohlasy zveřejňovat, nicméně nějaká výjimka se snad snese, zvláště, pokud může takový názor být instruktivní i pro případné další zájemce.

Peruc ... ideální nástroj na cvičení zejména českého baroka (Vaňhal, etc.) - což ostatně splňuje to, co jsem očekával. Zvuk ještě trošku zastřený - naproti St. Carlo už zní opravdu skvěle - vyhrabal jsem nějaké staré italské mistry a zahrál si pár skladeb  a ono to najednou má v sobě něco daleko víc, než když to hrajete na běžný nástroj. Vydal jste se na velmi dobrou cestu a věřím, že stále víc varhaníků ocení tu donedávna nemyslitelnou věc - cvičit doma, jako bych byl v kostele s opravdovou krásou zvuku.   (Zdeněk Chvíla, 2007)